Na každém kroku našeho putování po Madagaskaru potkáváme zebu. Pasou se na loukách, tahají povozy, orají rýžová políčka, prozkoumávají odpadky, přecházejí majestátně přes cestu, když to nejméně potřebujete, dávají mléko i maso…kdo má zebu, ten se má prostě dobře. Zebu je nejen úžasný pracant a pomocník v každodenním životě, je také zprostředkovatelem lepších zítřků. Jen díky němu je možné splnit si záměr, například se dobře oženit či postavit dům.
Zebu je totiž na Madagaskaru obětní zvíře. Malgašové jsou sice z větší části křesťané a v neděli chodí pilně do kostela, ale zároveň si uchovali své původní zvyky, které vycházejí z animismu. Malgašové jsou také velmi pověrčiví. Proto když nastane v životě Malgaše významná chvíle, je potřeba obětovat zebu v rituálu zvaném „joro“.
Sejde se široká rodina a podle majetkové situace a významu dané události se připraví k obětování jedno nebo více zvířat. Všichni se odeberou na obětní místo, kde je většinou posvátný strom, pod kterým dojde k vykonání oběti. Rodina stojí v kruhu kolem a dlouze se modlí. První krev zvířete smáčí zem, další je zachycena do připravených nádob a nabídnuta bohům. Menší miska s krví poslouží k očistě zúčastněných, když je mistr ceremonie čerstvou krví pocáká. Maso zvířete se zčásti rozdá, zčásti ho sní rodina. Rohy zvířete se připevní na strom a zůstávají na obětním místě, případně se umístí přímo na stavbu domu.
Pro všechny zúčastněné je to veliká událost, na kterou všichni vynaloží obrovské úsilí. Například na podporu záměru postavit větší dům pro rodinu se může sejít kolem stovky rodinných příslušníků, kteří společně přivedou a obětují 10 zvířat. Když si celou situaci se vším úsilím, vloženou energií a emocemi procházejícími obětování představíme, vidíme tu nesmírnou podporu záměru syna, který bude stavět dům pro svou rodinu. S takovou podporou už stavba nemůže dopadnout jinak než dobře!
Odkud se na Madagaskaru vzala tato všestranně užitečná zvířata, ptáme se? Byla dovezena odněkud z Afriky? Náš průvodce vrtí hlavou. Kdepak, říká vážně. Zebu kdysi prostě vyšli rovnou z moře na břeh. Z lodi? Ptáme se. Kdepak. Rovnou z vody, přímo v Diego Suarez vyšli z moře na břeh, na mysu Bobaumbi, říká mladý muž. Ten, který hovoří třemi jazyky, a který nám stejným způsobem před tím sděloval historická fakta o tom, kdy přišli na Madagaskar Francouzi, a kdy získal Madagaskar nezávislost. Stejně jako v dalších případech, kdy se jednalo o hluboce zakořeněnou pověru, se přestáváme usmívat a vážně přikyvujeme, abychom se nešetrně nedotkli toho původního a pradávného, co ve všech Malgaších dodnes zůstává.
A naši průvodci nám postupně vyprávějí další, pravděpodobně pouze ústně tradované legendy.
Vaše cestovatelka Irena V.
Celý tým CK Elixír tours tímto děkuje naší stálé klientce, paní Ireně, za zaslání příspěvku, přejeme úžasnou dovolenou a spoustu dalších nezapomenutelných zážitků! 🙂